Albert Jan Kalandra
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Albert Jan Kalandra |
Autor: | Ferdinand Menčík |
Zdroj: | Kalendář Čechů vídeňských na rok 1894. Ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 84. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související na Wikidatech: Albert Jan Kalandra |
25 let býti členem výboru některého spolku a povždy v něm s neúnavnou pílí působiti, přichází ve spolkovém životě velmi zřídka. Slovanská beseda, která letos oslaví jubileum J. Osv. hraběte Harracha, jenž po 25 let nepřetržitě byl jejím starostou, zajisté vzpomene sobě i na člena svého výboru, A. Jana Kalandru, ku kteréžto příležitosti našim čtenářům něco málo z jeho činného života uvádíme.
Alb. J. Kalandra narodil se 7. dubna r. 1826. ve Vys. Mýtě. Vzdělání nabyl na městské škole; vzdělav se ve zpěvu a hudbě, vstoupil do učitelské přípravky. Hned potom stal se podučitelem ve Volfířově na Moravě. Avšak touha po vyšším vzdělání vedla ho do Vídně a potom do Prahy, kde věnoval se studiu technickému, jež roku 1852. zúplna dokončil. Navrátiv se potom do Vídně, stal se úředníkem ve službách společnosti pro silnici „Luizinskou“, a znenáhla postupuje, stal se inženýrem a posléz centrálním řiditelem jejím; tím byl až do nedávné doby, kdy společnost přestala, načež odebral se do výslužby.
V letech šedesátých byl Kalandra zároveň Tovačovským a jinými zaujat myšlénkou pro založení zpěváckého spolku, v jehož řadách až dosud trvá. Stejných zásluh sobě zjednal o Slovanskou besedu. Již r. 1867. zvolen byl ve spolku tomto do výboru, ve kterém hlavně přičiňoval se o zábavy spolkové, které kořeníval přednáškami humoristických i vážných svých plodů. R. 1874. postoupil za druhého místopředsedu, a dvě léta potom za jeho prvního místopředsedu a tak v dobách, kde Slovanská beseda častěji stěhovati se musila než nalezla vhodného útulku, spočívala tíže veliká na jeho bedrách. K tomu dodati sluší, že on nejvíce staral se v těchto letech o společenský život besední, znaje dobře, že jen tehdy spolek tento povznese se, bude-li poskytovati členstvu výhod takových, jaké poskytují jiné spolky.
Ale tím činnosť jeho se nekončila, působiti hleděl i v jiných národních spolcích, jako v Komenském, v jednotě sokolské, a poslední dobou přičiňoval se o založení České záložny, kde dosud jest pokladníkem, požívajícím důvěry neobmezené. Kromě toho byl i činným v literatuře, a zejména jeho životopis Törchtgotta Tovačovského pochází z jeho péra a mnoho jiného.
Proto nechť i dále, co druzí na trnité cestě umdlévají, dlouho ještě mezi námi působí!