Védy: Porovnání verzí
přepracování, védy jsou jen část hindu. literatury, probrání externích odkazů a literatura, šablona neověřeno na zbylé části |
m typo značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 23 mezilehlých verzí od 16 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Rigveda MS2097.jpg|náhled|Rukopis '' |
[[Soubor:Rigveda MS2097.jpg|náhled|Rukopis ''Rgvédy'' psaný v ''dévanágarí'' začátkem 19. století]] |
||
'''Védy''' ([[sanskrt]]sky वेद ''véda'' „vědění“, [[singulár]] [[maskulinum|maskulina]]) jsou rozsáhlý soubor náboženských textů sepsaný ve [[Védský sanskrt|védském sanskrtu]] ve [[Védská metrika|védském metru]]. Slovo ''véda'' je odvozené ze [[sanskrt]]ského kořenu ''vid'' a znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání.<ref name="sans">{{Citace monografie | příjmení = Monier-Williams | jméno = Monier M. Sir | rok = 1990 | titul = A Sanskrit-English dictionary | vydavatel = Motilal Banarsidass Publishers | místo = [[Dillí|Delhi]], [[India]] | isbn = 81-208-0069-9 | jazyk = anglicky}}</ref> Jejich vznik spadá |
'''Védy''' ([[sanskrt]]sky वेद ''véda'' „vědění“, [[Jednotné číslo|singulár]] [[maskulinum|maskulina]]) jsou rozsáhlý soubor náboženských textů sepsaný ve [[Védský sanskrt|védském sanskrtu]] ve [[Védská metrika|védském metru]]. Slovo ''véda'' je odvozené ze [[sanskrt]]ského kořenu ''vid'' a znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání.<ref name="sans">{{Citace monografie | příjmení = Monier-Williams | jméno = Monier M. Sir | rok = 1990 | titul = A Sanskrit-English dictionary | vydavatel = Motilal Banarsidass Publishers | místo = [[Dillí|Delhi]], [[India]] | isbn = 81-208-0069-9 | jazyk = anglicky}}</ref> Jejich vznik spadá do [[Védské období|védského období]] [[Starověká Indie|starověké Indie]], tedy přibližně do doby [[1500 př. n. l.|1500]]–[[500 př. n. l.]], jež bylo následováno nahrazením [[Védské náboženství|védského náboženství]] klasickým [[hinduismus|hinduismem]], i poté však byly tyto texty chápány jako nejvýznamnější svatá písma. Védy si uchovaly významné místo v indickém myšlení a kultuře, jejich jazyk nebyl nikdy zapomenut a jejich odkaz je dále rozvíjen. Taktéž stále existuje několik tradičních [[Bráhman|bráhmanských]] škol, které stále praktikují védský rituál a uchovávají védskou představu o světě.<ref name="Vavroušek">{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Vavroušek |
| příjmení = Vavroušek |
||
| jméno = Petr |
| jméno = Petr |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok_vydání = 2000 |
| rok_vydání = 2000 |
||
| isbn = 80- |
| isbn = 80-85905-62-0 |
||
| strany = |
| strany = 111–151 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Jako védy jsou v užším smyslu chápány pouze čtyři [[sanhity]]: [[Rgvéda]], |
Jako védy jsou v užším smyslu chápány pouze čtyři [[sanhity]]: [[Rgvéda]], [[Samavéda]], [[Jadžurvéda]] a [[Atharvavéda]], v širším smyslu, jsou védy totožné se souborem textů zvaným ''[[šruti]]'' „to co bylo slyšeno“, které také zahrnuje o něco pozdější [[bráhmany]], [[áranjaky]] a [[upanišady]]. V tomto širším smyslu se také hovoří o védské literatuře. Ostatní hinduistické texty jsou známy jako ''[[smrti]]'' „to co je pamatováno, tradice“. Mezi smrti náleží například [[védangy]] – pomocné texty ke studiu védů, například o gramatice, etymologii či astronomii, eposy [[Mahábhárata]] a [[Rámájana]], [[purány]], [[sútry]] a další texty. Především v povédské tradici je někdy zmiňován také pátý véd, typicky ztotožňovaný s Máhábháratou, někdy také s různými puránami či [[Nátjašástra|Nátjašástrou]].<ref name="Zbavitel1986">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Zbavitel |
| příjmení = Zbavitel |
||
| jméno = Dušan |
| jméno = Dušan |
||
Řádek 33: | Řádek 33: | ||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 1986 |
| rok = 1986 |
||
| strany = |
| strany = 11–13 |
||
}}</ref><ref name="Friš">{{Citace monografie |
}}</ref><ref name="Friš">{{Citace monografie |
||
| titul = Rgvédské hymny |
| titul = Rgvédské hymny |
||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
| rok = 2000 |
| rok = 2000 |
||
| překladatelé = Oldřich Friš |
| překladatelé = Oldřich Friš |
||
| strany = |
| strany = 11–12, 99–101 |
||
| ISBN = 80-85905-62-0 |
| ISBN = 80-85905-62-0 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Proti významu védů v hinduismu však hovoří fakt že většina lidí označovaných jako hinduisté tyto texty nezná nebo nepovažuje učení v nich obsažená za důležitá. Podle odhadu [[Agehananda Bharati|Agéhánandy Bháratího]] zná alespoň názvy jednotlivých védů sotva pět procent z nich. Tuto skutečnost zaznamenali již na počátku 19. století [[Orientalistika|orientalisté]], kteří byli překvapení tím, že ani [[Bráhman|bráhmani]] védy zpravidla neznají. U mnoha hinduistických škol taktéž není uznáván výše zmíněný [[kánon]] védských textů – mezi védy jsou tak počítány také eposy a [[purány]], někteří višnuisté například považují za nejvýznamnější védský text [[Bhágavata Purána|Bhágavatapuránu]].<ref name="Fárek">{{Citace monografie |
|||
⚫ | |||
| příjmení = Fárek |
|||
| jméno = Martin |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Indie očima Evropanů |
|||
| vydavatel = Karolinum |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2014 |
|||
| strany = 50–53 |
|||
| isbn = 97880-246-2494-5 |
|||
}}</ref> |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
⚫ | |||
{{Citát - rámeček|Nebylo [[Jsoucno|jsoucna]] ani nejsoucna tehdy,<br /> |
{{Citát - rámeček|Nebylo [[Jsoucno|jsoucna]] ani nejsoucna tehdy,<br /> |
||
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.<br /> |
nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním.<br /> |
||
Řádek 58: | Řádek 69: | ||
Tma byla na počátku, pokrytá tmou,<br /> |
Tma byla na počátku, pokrytá tmou,<br /> |
||
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.<br /> |
v ní toto vše jako nerozlišená spousta vod.<br /> |
||
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou |
Tam zárodek zahalen v prázdnotu hluchou –<br /> |
||
to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.<br /><br /> |
to jediné povstalo mocí tvůrčího vznícení.<br /><br /> |
||
V něm se nejdříve zrodila touha |
V něm se nejdříve zrodila touha –<br /> |
||
to byl první výron mysli.<br /> |
to byl první výron mysli.<br /> |
||
V srdci hledajíce rozvážně moudří<br /> |
V srdci hledajíce rozvážně moudří<br /> |
||
Řádek 77: | Řádek 88: | ||
jistě to ví … nebo neví to ani on sám.|Rgvéda 10.129<ref name="Friš"/>}} |
jistě to ví … nebo neví to ani on sám.|Rgvéda 10.129<ref name="Friš"/>}} |
||
Téměř všechny védské sbírky představují soubor textů vzniklých v různých dobách a uspořádaných do jednotné formy svými redaktory. Způsob jakým vznikaly a v jakém období lze určit pouze přibližně a to na základě jejich obsahu a jazykového rozboru. Například Rgvéd odráží [[Indoevropské náboženství|náboženství a mytologii Praindoevropanů]], ale tato |
Téměř všechny védské sbírky představují soubor textů vzniklých v různých dobách a uspořádaných do jednotné formy svými redaktory. Způsob, jakým vznikaly a v jakém období, lze určit pouze přibližně, a to na základě jejich obsahu a jazykového rozboru. Například Rgvéd odráží [[Indoevropské náboženství|náboženství a mytologii Praindoevropanů]], ale tato vrstva byla transformována vrstvou [[indoíránci|indoíránskou]] a nakonec [[indoárjové|indoárjovskou]], přičemž určitý vliv na něj nejspíše měly představy předárjských obyvatel Indie jako [[Drávidové|Drávidů]] či [[Mundové|Mundů]]. K jeho redakci a kodifikaci, a to v ústní podobě, došlo nejspíše kolem roku [[15. století př. n. l.|1 500 př. n. l.]] Z téže doby nejspíše pochází nejstarší části ostatních sanhit, k jejichž konečné kodifikaci došlo před koncem první poloviny [[1. tisíciletí př. n. l.]]<ref name="Vavroušek"/> |
||
Mezi sanhity, védy v užším slova smyslu, náleží čtyři sbírky textů seřazené podle svého stáří: |
Mezi sanhity, védy v užším slova smyslu, náleží čtyři sbírky textů seřazené podle svého stáří: |
||
* [[Rgvéda]] |
* [[Rgvéda]] – soubor oslavných [[hymnus|hymnů]] (''súkta'') na bohy |
||
* [[Jadžurvéda]] |
* [[Jadžurvéda]] – soubor obětních formulí |
||
* [[Sámavéda]] |
* [[Sámavéda]] – soubor nápěvů, příručka obětního zpěváka ''udgátara'' |
||
* [[Atharvavéda]] |
* [[Atharvavéda]] – soubor [[Zaříkávání|zaklínadel]] a magických formulí |
||
V době kodifikace mladších sanhit, |
V době kodifikace mladších sanhit, vznikly k sanhitám [[próza|prozaické]] komentáře, zvané [[bráhmany]] „bráhmanské (výklady)“, které se zaobírají rituální praxí i mýty a jejich interpretací, včetně gramatické. Jejich obsah lze dělit na ''vidhi'' – rituální pravidla, ''arthavády'' – zdůvodnění těchto pravidel, a ''brahmódjy'' – [[disputace]]. Taktéž v nich lze nalézt velké množství mýtů, teologických spekulací, výkladů filosofických pojmů – především pojmů ''[[brahman]]'' – nejvyšší a nepopsatelný duchovnm princip, a ''[[átman]]'' – osobní duchovním princip. Z filosofie bráhmanů později hojně čerpali [[upanišady]].<ref name="Vavroušek"/><ref name="Knipe">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Knipe |
| příjmení = Knipe |
||
| jméno = David M. |
| jméno = David M. |
||
Řádek 93: | Řádek 104: | ||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 1997 |
| rok = 1997 |
||
| strany = |
| strany = 45–68 |
||
| ISBN = 80-85190-57-5 |
| ISBN = 80-85190-57-5 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Jednotlivé bráhmany |
Jednotlivé [[bráhmany]] byly chápány jako výklad ke konkrétním sanhitám. K Rgvédu tak náleží: |
||
* [[Aitaréjabráhmana]] |
* [[Aitaréjabráhmana]] |
||
Řádek 135: | Řádek 146: | ||
== Způsob uchování == |
== Způsob uchování == |
||
{{Neověřeno část}} |
{{Neověřeno část}} |
||
Védy přechovávali [[ |
Védy přechovávali [[Bráhman|bráhmani]] tak, že je předávali v ústní podobě z pokolení na pokolení. Většina hymnů jsou obětní a oslavné chvalozpěvy adresované různým [[Božstvo|bohům]]. Tyto hymnické písně a způsob provádění obětí, které je doprovázely, jsou považovány za něco, co lidem vnukli prostřednictvím svatých zřeců (''ršiů'') samotní bohové, aby lidi poučili, jak je správně uctívat. K tomu, aby v nich i při absenci jakéhokoli písemného záznamu nedošlo ani k sebemenším změnám, vytvořili složitý a důmyslný systém jejich uchovávání výhradně ústním podáním ([[časoměrný verš]] a [[védská metrika]]), jimž vděčíme za to, že se nám védské texty dochovaly až do svého mnohem pozdějšího písemného zaznamenání naprosto věrně a bez jakékoli obsahové, [[Lingvistika|jazykové]] nebo [[Fonetika|fonetické]] změny.<ref name="fris" />{{Není ve zdroji}} |
||
== Součásti == |
== Součásti == |
||
{{Neověřeno část}} |
{{Neověřeno část}} |
||
Dvě základní součásti védských hymnů jsou ''mantry'' a ''bráhmany''. Tyto dvě součásti jsou ''šruti'' – to, co bylo zřeno. Mantry se skládají ze tří součástí – ''rk'', ''jadžus'' a ''sáman''. Ze součásti ''[[bráhmany]]'' (výkladová část) vznikla pozdější [[Filosofie|filosofická]] a [[metafyzika|metafyzická]] díla – [[Sútra|brahmasútry]] a [[upanišady]]. Později byly obě tyto součásti připojeny k áranjakám – vedoucího [[Indická filosofie|filosofického systému]] [[hinduismus|hinduismu]] zvaného také [[Indická filosofie|daršany]]. Z pozdějšího období pocházejí itihásy, purány, upavédy a védángy, společně nazývané ''smrti'' (to, co bylo zapamatováno).<ref name="fris">{{Citace monografie | příjmení = Friš | jméno = Oldřich | příjmení2 = Vavroušek | jméno2 = Petr | rok = 2000 | titul = Védské hymny | vydavatel = DharmaGaaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80- |
Dvě základní součásti védských hymnů jsou ''mantry'' a ''bráhmany''. Tyto dvě součásti jsou ''šruti'' – to, co bylo zřeno. Mantry se skládají ze tří součástí – ''rk'', ''jadžus'' a ''sáman''. Ze součásti ''[[bráhmany]]'' (výkladová část) vznikla pozdější [[Filosofie|filosofická]] a [[metafyzika|metafyzická]] díla – [[Sútra|brahmasútry]] a [[upanišady]]. Později byly obě tyto součásti připojeny k áranjakám – vedoucího [[Indická filosofie|filosofického systému]] [[hinduismus|hinduismu]] zvaného také [[Indická filosofie|daršany]]. Z pozdějšího období pocházejí itihásy, purány, upavédy a védángy, společně nazývané ''smrti'' (to, co bylo zapamatováno).<ref name="fris">{{Citace monografie | příjmení = Friš | jméno = Oldřich | příjmení2 = Vavroušek | jméno2 = Petr | rok = 2000 | titul = Védské hymny | vydavatel = DharmaGaaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-85905-62-0 | jazyk = česky}}</ref>{{Není ve zdroji}} |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | rok = 2004 | titul = Upanišady | vydavatel = DharmaGaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-86685-34-9 | jazyk = česky}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | rok = 2004 | titul = Upanišady | vydavatel = DharmaGaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-86685-34-9 | jazyk = česky}} |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | příjmení2 = Vacek | jméno2 = Jaroslav | rok = 1996 | titul = Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání | vydavatel = Arca JiMfa | místo = [[Třebíč]] | isbn = 80-85766-34-5 | jazyk = česky}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | příjmení2 = Vacek | jméno2 = Jaroslav | rok = 1996 | titul = Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání | vydavatel = Arca JiMfa | místo = [[Třebíč]] | isbn = 80-85766-34-5 | jazyk = česky}} |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Friš | jméno = Oldřich | příjmení2 = Vavroušek | jméno2 = Petr | rok = 2000 | titul = Védské hymny | vydavatel = DharmaGaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80- |
* {{Citace monografie | příjmení = Friš | jméno = Oldřich | příjmení2 = Vavroušek | jméno2 = Petr | rok = 2000 | titul = Védské hymny | vydavatel = DharmaGaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-85905-62-0 | jazyk = česky}} |
||
* {{Citace monografie |příjmení = Radhakrishnan | jméno = S | titul = The |
* {{Citace monografie |příjmení = Radhakrishnan | jméno = S | titul = The principal Upaniṣads | rok = 1991 | vydavatel = Oxford University Press | místo = [[Dillí|Delhi]], [[India]] | isbn = 0-19-562350-9 | jazyk = anglicky}} |
||
* {{Citace monografie | příjmení = Radhakrishnan | jméno = S. | příjmení2 = Moore | jméno2 = C. A | rok = 1967 | titul = A Sourcebook in Indian Philosophy | vydavatel = Princeton University Press | místo = [[Princeton]], [[Spojené státy americké|USA]] | isbn = 0-691-01958-4 | jazyk = anglicky}} |
* {{Citace monografie | příjmení = Radhakrishnan | jméno = S. | příjmení2 = Moore | jméno2 = C. A | rok = 1967 | titul = A Sourcebook in Indian Philosophy | vydavatel = Princeton University Press | místo = [[Princeton]], [[Spojené státy americké|USA]] | isbn = 0-691-01958-4 | jazyk = anglicky | url-access = registration | url = https://archive.org/details/sourcebookinindi00radh }} |
||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Védánta]] |
* [[Védánta]] |
||
* [[Ájurvéda]] |
* [[Ájurvéda]] |
||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
||
Řádek 159: | Řádek 174: | ||
{{Védská literatura}} |
{{Védská literatura}} |
||
⚫ | |||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
⚫ | |||
[[Kategorie:Starověká indická literatura]] |
[[Kategorie:Starověká indická literatura]] |
Aktuální verze z 19. 6. 2023, 15:16
Védy (sanskrtsky वेद véda „vědění“, singulár maskulina) jsou rozsáhlý soubor náboženských textů sepsaný ve védském sanskrtu ve védském metru. Slovo véda je odvozené ze sanskrtského kořenu vid a znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání.[1] Jejich vznik spadá do védského období starověké Indie, tedy přibližně do doby 1500–500 př. n. l., jež bylo následováno nahrazením védského náboženství klasickým hinduismem, i poté však byly tyto texty chápány jako nejvýznamnější svatá písma. Védy si uchovaly významné místo v indickém myšlení a kultuře, jejich jazyk nebyl nikdy zapomenut a jejich odkaz je dále rozvíjen. Taktéž stále existuje několik tradičních bráhmanských škol, které stále praktikují védský rituál a uchovávají védskou představu o světě.[2]
Jako védy jsou v užším smyslu chápány pouze čtyři sanhity: Rgvéda, Samavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda, v širším smyslu, jsou védy totožné se souborem textů zvaným šruti „to co bylo slyšeno“, které také zahrnuje o něco pozdější bráhmany, áranjaky a upanišady. V tomto širším smyslu se také hovoří o védské literatuře. Ostatní hinduistické texty jsou známy jako smrti „to co je pamatováno, tradice“. Mezi smrti náleží například védangy – pomocné texty ke studiu védů, například o gramatice, etymologii či astronomii, eposy Mahábhárata a Rámájana, purány, sútry a další texty. Především v povédské tradici je někdy zmiňován také pátý véd, typicky ztotožňovaný s Máhábháratou, někdy také s různými puránami či Nátjašástrou.[3][4]
Proti významu védů v hinduismu však hovoří fakt že většina lidí označovaných jako hinduisté tyto texty nezná nebo nepovažuje učení v nich obsažená za důležitá. Podle odhadu Agéhánandy Bháratího zná alespoň názvy jednotlivých védů sotva pět procent z nich. Tuto skutečnost zaznamenali již na počátku 19. století orientalisté, kteří byli překvapení tím, že ani bráhmani védy zpravidla neznají. U mnoha hinduistických škol taktéž není uznáván výše zmíněný kánon védských textů – mezi védy jsou tak počítány také eposy a purány, někteří višnuisté například považují za nejvýznamnější védský text Bhágavatapuránu.[5]
Nejstarší části védů, především Rgvéda, byly původně uchovávány pouze ústně a až po několika staletích byly písemně zaznamenány. Předpokládá se že během této doby prodělaly texty minimum změn.[2]
Obsah a vznik
[editovat | editovat zdroj]Nebylo jsoucna ani nejsoucna tehdy, nebylo vzdušného prostoru ani nebe nad ním. |
Rgvéda 10.129[4] |
Téměř všechny védské sbírky představují soubor textů vzniklých v různých dobách a uspořádaných do jednotné formy svými redaktory. Způsob, jakým vznikaly a v jakém období, lze určit pouze přibližně, a to na základě jejich obsahu a jazykového rozboru. Například Rgvéd odráží náboženství a mytologii Praindoevropanů, ale tato vrstva byla transformována vrstvou indoíránskou a nakonec indoárjovskou, přičemž určitý vliv na něj nejspíše měly představy předárjských obyvatel Indie jako Drávidů či Mundů. K jeho redakci a kodifikaci, a to v ústní podobě, došlo nejspíše kolem roku 1 500 př. n. l. Z téže doby nejspíše pochází nejstarší části ostatních sanhit, k jejichž konečné kodifikaci došlo před koncem první poloviny 1. tisíciletí př. n. l.[2]
Mezi sanhity, védy v užším slova smyslu, náleží čtyři sbírky textů seřazené podle svého stáří:
- Rgvéda – soubor oslavných hymnů (súkta) na bohy
- Jadžurvéda – soubor obětních formulí
- Sámavéda – soubor nápěvů, příručka obětního zpěváka udgátara
- Atharvavéda – soubor zaklínadel a magických formulí
V době kodifikace mladších sanhit, vznikly k sanhitám prozaické komentáře, zvané bráhmany „bráhmanské (výklady)“, které se zaobírají rituální praxí i mýty a jejich interpretací, včetně gramatické. Jejich obsah lze dělit na vidhi – rituální pravidla, arthavády – zdůvodnění těchto pravidel, a brahmódjy – disputace. Taktéž v nich lze nalézt velké množství mýtů, teologických spekulací, výkladů filosofických pojmů – především pojmů brahman – nejvyšší a nepopsatelný duchovnm princip, a átman – osobní duchovním princip. Z filosofie bráhmanů později hojně čerpali upanišady.[2][6]
Jednotlivé bráhmany byly chápány jako výklad ke konkrétním sanhitám. K Rgvédu tak náleží:
K Samavédu náleží:
K Bílému Jadžurvédu náleží:
K Černému Jadžurvédu náleží:
K Atharvavédu náleží:
Z téhož období pochází áranjaky „lesní knihy“, popisující a vysvětlující různé rituály. O něco později, přibližně do roku 300 př. n. l. vznikaly rané upanišady zaměřující se především filosofické koncepty načrtnuté v bráhmánách jako brahman a átman, což vedlo k oslabení významu rituálu a zániku védského náboženství a jeho nahrazení klasickým hinduismem.[2][6]
Účel a význam
[editovat | editovat zdroj]Hlavním účelem védské literatury je poskytnout poznání o seberealizaci, a tak přinést vysvobození (mókša) z utrpení. Učenci jsou většinou zajedno, že cílem védského myšlení je dosáhnout pravdy a poznání vedoucích k osvícení. Každý védský systém hledá pravdu, nikoli však akademicky – poznání samo pro sebe, nýbrž poznání pravdy, která přinese osvícení. Védské myšlení neusiluje o informaci, ale o přeměnu. Dokud si lidé budou myslet, že cesta hmotného štěstí je pokrokem, nebudou usilovat o to, aby změnili sami sebe. Odtud tedy další důležité poznání – džanma mrtju džarávjádhi duhkhadošánu daršanam – narození, stáří, nemoc a smrt jsou utrpením (Bhagavadgíta 13.9). Védská literatura nekompromisně prohlašuje, že i přes zdánlivé radosti znamená hmotný život utrpení. Smyslem védského vědění je vysvobodit upřímného tazatele z tohoto utrpení.[7]
Védská literatura se do všeobecného povědomí začala dostávat na konci 19. století. Velký přínos měly práce H. P. Blavatské a N. Roericha. Zvláštní zájem o védskou literaturu projevovali i nacisté ve 30. a 40. letech 20. století. V dnešní době se šíří prostřednictvím indických guruů, jako jsou A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (zakladatel ISKCONu), Sai Baba a Mahariši Maheš Jógi. Inspirovaly také hnutí New Age a stále populárnější cvičení hatha jógy.[8]
Védský odkaz
[editovat | editovat zdroj]Přes nespornou genialitu myslitelů raného středověku je však nutno upozornit také na nesmírně širokou paletu učení, jimiž jsou védy prodchnuty. Jejich různorodost a kosmologické představy jsou kořeny védského pohledu na svět. Védy neznají jednoznačné filozofické školy nebo systémy. Védské sbírky uchovávají poznatky o životě praevropanů a dalších národů či kmenů s jejich paleoastronomickými svátky a poznatky z dob, které není možné vědecky ověřit – 8000 až 800 př. n. l. Obdivuhodný dar védského odkazu je v trvale živé inspirovanosti a dosud nevyčerpané studnici poznání, zvláště v nadčasových otázkách významu lidské existence a totožnosti átman (individuální duchovní princip) a brahman (nejvyšší vesmírný duchovní princip) nezávisle na jáství (ahamkára), které je závislé na době, místě a životním přesvědčení. Védy nejsou jednoznačně nábožensky nebo materialisticky zaměřeny. Různorodost je ideou všech vhledů védských ršijů (řešitelů) do kosmologických a ideových otázek. Na Védy se tedy odkazují velmi nesourodé směry indického hinduismu.
Způsob uchování
[editovat | editovat zdroj]Védy přechovávali bráhmani tak, že je předávali v ústní podobě z pokolení na pokolení. Většina hymnů jsou obětní a oslavné chvalozpěvy adresované různým bohům. Tyto hymnické písně a způsob provádění obětí, které je doprovázely, jsou považovány za něco, co lidem vnukli prostřednictvím svatých zřeců (ršiů) samotní bohové, aby lidi poučili, jak je správně uctívat. K tomu, aby v nich i při absenci jakéhokoli písemného záznamu nedošlo ani k sebemenším změnám, vytvořili složitý a důmyslný systém jejich uchovávání výhradně ústním podáním (časoměrný verš a védská metrika), jimž vděčíme za to, že se nám védské texty dochovaly až do svého mnohem pozdějšího písemného zaznamenání naprosto věrně a bez jakékoli obsahové, jazykové nebo fonetické změny.[9][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Součásti
[editovat | editovat zdroj]Dvě základní součásti védských hymnů jsou mantry a bráhmany. Tyto dvě součásti jsou šruti – to, co bylo zřeno. Mantry se skládají ze tří součástí – rk, jadžus a sáman. Ze součásti bráhmany (výkladová část) vznikla pozdější filosofická a metafyzická díla – brahmasútry a upanišady. Později byly obě tyto součásti připojeny k áranjakám – vedoucího filosofického systému hinduismu zvaného také daršany. Z pozdějšího období pocházejí itihásy, purány, upavédy a védángy, společně nazývané smrti (to, co bylo zapamatováno).[9][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky)
- ↑ a b c d e VAVROUŠEK, Petr. K védské literatuře, mytologii a kultu. In: FRIŠ, Oldřich. Védské hymny. Praha: DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0. S. 111–151.
- ↑ ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 11–13.
- ↑ a b Rgvédské hymny. Překlad Oldřich Friš. Praha: DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0. S. 11–12, 99–101.
- ↑ FÁREK, Martin. Indie očima Evropanů. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 97880-246-2494-5. S. 50–53.
- ↑ a b KNIPE, David M. Hinduismus. Praha: Prostor, 1997. ISBN 80-85190-57-5. S. 45–68.
- ↑ ZBAVITEL, Dušan; VACEK, Jaroslav. Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání. Třebíč: Arca JiMfa, 1996. ISBN 80-85766-34-5.
- ↑ YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfild, Iowa USA: MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky)
- ↑ a b FRIŠ, Oldřich; VAVROUŠEK, Petr. Védské hymny. Praha: DharmaGaaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. Praha: DharmaGaia, 2004. ISBN 80-86685-34-9.
- ZBAVITEL, Dušan; VACEK, Jaroslav. Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání. Třebíč: Arca JiMfa, 1996. ISBN 80-85766-34-5.
- FRIŠ, Oldřich; VAVROUŠEK, Petr. Védské hymny. Praha: DharmaGaia, 2000. ISBN 80-85905-62-0.
- RADHAKRISHNAN, S. The principal Upaniṣads. Delhi, India: Oxford University Press, 1991. ISBN 0-19-562350-9. (anglicky)
- RADHAKRISHNAN, S.; MOORE, C. A. A Sourcebook in Indian Philosophy. Princeton, USA: Princeton University Press, 1967. Dostupné online. ISBN 0-691-01958-4. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Védy na Wikimedia Commons
- Sacred Texts - posvátné texty hinduismu, včetně védů (anglicky)