slunce

See also: Slunce

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech slunce, from Proto-Slavic *sъlnьce, from Proto-Indo-European *sóh₂wl̥.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈslunt͡sɛ]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: slun‧ce

Noun

slunce n

1. sun

Declension

Declension of slunce (soft neuter)

	singular	plural
nominative	slunce	slunce
genitive	slunce	sluncí
dative	slunci	sluncím
accusative	slunce	slunce
vocative	slunce	slunce
locative	slunci	sluncích
instrumental	sluncem	slunci

Derived terms

• odsluní
• oslnit
• přísluní
• sluncovka
• sluncový
• slunečně
• slunečnice
• slunečnicový
• sluneční
• sluneční soustava
• sluneční svkrna
• sluneční záření
• slunečníček
• slunečník
• slunečno
• slunečný
• slunění
• slunit
• sluníčko
• sluníčko sedmitečné
• slunko
• slunný
• slunovrat
• výsluní

 

Further reading

• “slunce”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “slunce”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “slunce”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Alternative forms

• slnce

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *sъlnьce, from Proto-Indo-European *sóh₂wl̥.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈsɫunt͡sɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈslunt͡sɛ/

Noun

slunce n

1. sun

   přěd sluncem ― before the sunrise

Declension

Declension of slunce (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	slunce	slunci	sluncě
genitive	sluncě	sluncú	sluncí
dative	sluncu	sluncoma	sluncóm
accusative	slunce	slunci	sluncě
vocative	slunce	slunci	sluncě
locative	slunci, sluncu	sluncú	sluncích
instrumental	sluncem	sluncoma	slunci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: slunce

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “slunce”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění