Ježura australská
 Ježura australská | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vejcorodí (Prototheria) |
| Řád | ptakořitní (Monotremata) |
| Čeleď | ježurovití (Tachyglossidae) |
| Rod | ježura (Tachyglossus) |
| Binomické jméno | |
| Tachyglossus aculeatus Shaw, 1792 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ježura australská (Tachyglossus aculeatus) je jedním ze čtyř žijících druhů australských ježur a pouze jediný člen rodu Tachyglossus. Ježura australská je pokryta kožešinou, na hřbetě tmavohnědou a na břiše světlehnědou, a ostny.
Taxonomie a evoluce
- T. a. setosus se nachází na Tasmánii a dalších ostrovech v Bassově průlivu;
- T. a. acanthion žije na severním území Austrálie a v Západní Austrálii;
- T. a. aculeatus se nalézá v Queenslandu, Novém Jižním Walesu, Jižní Austrálii a Victorii;
- T. a. lawesii přebývá v pobřežních oblastech a na vysočině Nové Guineje a s největší pravděpodobností také v deštném pralese severovýchodního Queenslandu.
Ježura je jedním z nejstarších savců, je stará kolem 110 milionů let.
Popis
Ježury jsou dlouhé 40 – 45 cm, jejich čenich má délku 75 mm velká.
°C, ale na rozdíl od ptakopyska, který neupadá do letargie nebo hibernace, může u ježury tělesná teplota klesnout až na 5
Rozmnožování
Adam a Bára sex on yea
Ekologie a chování
Nebyla zatím publikována žádná ekologická studie ohledně ježury australské, nicméně se objevilo několik studií některých aspektů jejího ekologického působení. Ježura žije samotářským životem a stranou od doupat s odchovanými mláďaty; nemá žádný stálý úkryt nebo hnízdiště. Nemá také žádné domovské území, ale potuluje se po velké oblasti. Ježura je typickým zvířetem, které je aktivní přes den, ale není schopna snižovat svou teplotu, protože nemá potní žlázy a nemůže funět. Proto za horkého počasí mění dobu své aktivity a stává se z ní zvíře soumračné nebo noční. Je schopna vydržet nízké teploty a během zimy v chladných oblastech svého výskytu hibernuje.
Ježura může žít kdekoliv, kde má dostatečnou zásobu potravy, kterou nachází pomocí svého čichu. K tomu využívá čidla na špičce svého čenichu. Její potravou jsou termiti a mravenci. Vyhrabává je pomocí silných končetin, které také využívá k hrabání nory. V případě nebezpečí se také může rychle zakopat do země a vzepřít se nohama do stran, takže se ji nepodaří od země odtrhnout.
V Austrálii se s ježurami nejvíce setkáme v zalesněných oblastech, které jsou hojné na termity sídlící v padlých kmenech. V zemědělské krajině je nejvíce nalezneme v neprostupných houštinách, mohou se vyskytovat také na pastvinách, ve vyprahlých oblastech a v předměstích velkých měst. Málo je známo o jejich rozšíření na Nové Guineji, byly nalezeny v jižní části Nové Guineje mezi Merauke na západě a řekou Keep Welsh, východně od Port Moresby na východě, kde je možné se s nimi setkat v otevřeném lese.
Stupeň ohrožení
Ježura je běžná na většině území Austrálie a v nížinách Nové Guineji a není zapsána jako ohrožený druh. V Austrálii byly ježury méně ovlivněny obděláváním půdy než jiné živočišné druhy, protože nevyžadují žádné specializované přírodní podmínky a stačí jim pouze slušná zásoba termitů a mravenců. Přes své ostny jsou ježury loveny ptáky, tasmánským čertem, kočkami, liškami a psy. Sloužily také za potravu domorodým Australanům a prvním evropským osadníkům. V současnosti je pro ježuru největším nebezpečím automobilový provoz a ničení některých lokalit, které způsobuje její lokální vyhynutí. Pro ježury je také osudná nákaza importovaným cizopasníkem Spirometra erinaceieuropaei. Wildlife Preservation Society of Queensland je společností, která v rámci Austrálie monitoruje výskyt tohoto druhu.
Rozmnožování ježury v zajetí je velmi obtížné, částečně zřejmě i vzhledem k relativně řídkému rozmnožovacímu cyklu. Pouze pěti zoologickým zahradám se podařilo odrodit mláďata, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti. To má vážné důsledky pro zachování ohrožených paježur rodu Zaglossus a v menším rozsahu i pro samotnou ježuru australskou.
Rozšíření
Ježuru nalezneme v celé Austrálii, kde je nejrozšířenějším původním savcem, dále na Tasmánii a v nížinné a horské oblasti jihozápadní Nové Guineje, kde je známa jako Mugwe v řečech Daribi a Chimbu. Ježura není v současnosti ohrožena vyhynutím, ale lidské aktivity jako lov, ničení přirozeného prostředí a import cizích dravých druhů a parazitů, snižují počty ježur v Austrálii.
Ježura v lidské kultuře
Ježura australská se často vyskytuje v animistické kultuře domorodých Australanů, včetně jejich výtvarného umění a příběhů. Pro některé kmeny domorodců se ježura stala totemovým zvířetem, jako např. pro lidi kmene Noongar, kteří ji ve svém jazyce nazývali Nyingarn. Některé kmeny si vyprávějí o tomto zvířeti různé mýty; v jedné pověsti se vysvětluje, že ježura vznikla, když skupina mladých hladových mužů na lovu narazila v noci na vombata. Ve snaze ho zabít, vrhli po něm své oštěpy, ale vombatovi se podařilo zmizet ve tmě. Vombat si poté přizpůsobil zabodnuté oštěpy pro svou potřebu a proměnil se tak v ježuru. Jiný příběh pro změnu vypráví o chamtivém muži, který tajil před svým kmenem jídlo. Bojovníci kmene ho potrestali tak, že ho propíchali oštěpy. Muž se však ještě stačil odplížit do buše, kde se změnil na ježuru a oštěpy, vyčnívající z jeho těla, byly přeměněny na ostny.
Ježura je ikonickým zvířetem současné Austrálie. Je zobrazena na Australské pěticentové minci a na pamětní minci o hodnotě 200 liber, vydané v roce 1992. Ježura se také několikrát objevila na poštovním oběživu - stala se jedním ze čtyř divokých druhů zvířat, které se roku 1974 v Austrálii objevily na poštovních známkách (ježura byla na známce hodnoty 25 centů). Roku 1987 byla pro změnu na známce hodnoty 37 centů a dále v roce 1992 na 35 centové známce. Polidštěná ježura Millie se pak stala maskotem letních olympijských her v roce 2000 v Sydney.
Chov v zoo
Ježura australská je v Česku v současnosti chována ve třech zoologických zahradách:
Na Slovensku tento druh nechová žádná zoo. V celé Evropě je chován přibližně v deseti veřejných zoologických zařízeních.[2]
Chov v Zoo Praha
Historie chovu ježur v Zoo Praha se začala psát v roce 1954, a to díky prvním importům těchto zvířat.[2] Zajímavostí je, že ježura dovezená prof. Veselovským, dlouholetým ředitelem Zoo Praha, se dožila 50 let.[3] Zajímavostí je, že v 70. letech 20. století bylo nejvíce ježur v Evropě chováno právě v Zoo Praha.[4] Druh byl chován až do roku 2004. Poté následovala pauza zapříčiněná přestavbou pavilonu malých živočichů na Afriku zblízka. Současný (novodobý) chov se datuje od roku 2011 a je spojen s poddruhem Tachyglossus aculeatus lawesii. V průběhu let 2018 a 2019 byli chováni dva samci a dvě samice.[5][6]
Od roku 2013 jsou ježury k vidění v pavilonu Indonéská džungle.[3] Od roku 2020 je tento druh vystavován v expozičním celku Darwinův kráter v dolní části zoo.[7] První mládě ježury australské se v Zoo Praha vylíhlo začátkem dubna 2021.[8]
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Akce v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
- ↑ BRANDL, Pavel. Proměny chovu savců. Trojský koník. 2011, s. 10–21.
- ↑ Zoo Praha – přehledy chovaných druhů, 2018.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2019
- ↑ Darwinův kráter. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online.
- ↑ DOSEDĚLOVÁ, Lucie. Zoo Praha představí návštěvníkům vzácné mládě ježury australské [online]. Zoo Praha, 2021-08-26 [cit. 2021-08-29]. Dostupné online.
Literatura
- Zdeněk Veselovský (1969) Výlet do třetihor - Mladá Fronta, Praha.
- Sophie Regnault & Stephanie E. Pierce (2018). Pectoral girdle and forelimb musculoskeletal function in the echidna (Tachyglossus aculeatus): insights into mammalian locomotor evolution. Royal Society Open Science. 5: 181400. doi: 10.1098/rsos.181400
- Zhou, Y.; et al. (2021). Platypus and echidna genomes reveal mammalian biology and evolution. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-020-03039-0
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ježura australská na Wikimedia Commons - Článek na webu Zoom Magazín (česky)
- Článek na webu Phys.org (anglicky)
