Živočichové (Animalia, syn. Metazoa) jsou mnohobuněčné heterotrofní organismy, které se již na buněčné úrovni odlišují od rostlin a hub. Jejich buňky nemají plastidy ani buněčnou stěnu. Jsou řazeni do skupiny Opisthokonta. Říše živočichů je dnes totožná se svou bývalou podříší mnohobuněční (Metazoa). Více…
Potápky (Podicipediformes) jsou řádem široce rozšířených vodních ptáků, kteří obývají stojaté sladkovodní plochy všech kontinentů s výjimkou Antarktidy. V rámci potápek se rozeznává jediná čeleďpotápkovití (Podicipedidae). Jedná se o velmi starou linii ptáků, která se začala vydělovat již někdy před 55 miliony lety a představuje jednu z bazálních linií skupiny Neoaves. K potápkám se řadí 20 žijících a 3 nedávno vyhynulé druhy. Potápky nápadně připomínají potáplice, se kterými byly v minulosti spojovány, avšak morfologické a genetické studie ukázaly, že jejich nejbližšími příbuznými jsou plameňáci. Pět druhů potápek se vyskytuje i v Česku, k těm nejrozšířenějším patří potápka roháč.
Jedná se o ptáky o velikosti mezi 23–76 cm se špičatým zobákem, krátkými křídly, zakrnělým ocasem a dlouhým krkem. Zadní prst je malý, tři prsty směřující dopředu jsou vybaveny postranními plovacími lemy. Potápky se živí hlavně korýši a rybkami. K jejich hlavním behaviorálním znakům patří velmi okázalé námluvy, během kterých potápky společně šlapou vodu, vášnivě roztahují křídla, natahují krky a nápadně se hlasově projevují. Hnízdo si staví na vodě ve vodní vegetaci. Rodičovská péče je sdílená. Inkubace trvá kolem 20–30 dní a mláďata po vylíhnutí tráví čas na hřbetě rodičů, než se odváží do vody. Zhruba třetina druhů potápek čelí nějakému typu ohrožení, typicky se jedná o ztrátu přirozeného prostředí, dopady globálního oteplování, znečištění a ohrožení introdukovanými druhy živočichů. Více…
Listonos bílý, též vampýr bílý (Ectophylla alba), je druh netopýra z čeledi listonosovití, který obývá lesy středoamerických oblastí Nikaraguy, Hondurasu, Panamy a Kostariky. Jedná se o jediného zástupce bílých listonosů (rodu Ectophylla). Jak již napovídá české i vědecké druhové jméno, listonos bílý se vyznačuje bíle zbarvenou srstí, což je mezi letouny poměrně vzácné (celkem je známo 6 druhů s bílou srstí z cirka 1300 popsaných letounů).
Listonosi bílí žijí v malých koloniích o 5–6, maximálně 15 jedincích. Hřadují v tzv. stanech, přístřešcích ve tvaru obráceného lodního trupu, které si staví nahlodáním žilek kolem řapíků velkých listů helikónií, načež se list ohne směrem dolů a listonosi se zespodu listu přichytí. Takové hřadoviště střídavě obývají po několik týdnů, než list odumře a listonosi ho přestanou používat. Stanů má kolonie několik. Ve dne listonozi spí, v noci poletují lesem a shání potravu. Jedná se o frugivorního živočicha a krajního potravního specialistu, jelikož žere takřka výhradně plody středoamerického druhu fíkovníkuFicus colubrinae. Vyskytuje se v nadmořských výškách od 0 do 700 m n. m.
Jedná se o malý druh netopýra o váze 5–6 g a délkou těla včetně hlavy 37–47 mm. Membrány křídel jsou převážně černé, uropatagium (ocasní blána) je bledé. Uši, tragy (chrupavčité výběžky před ušními otvory), listová blána na nose, kůže pokrývající některé kosti končetin a rty jsou sytě žlutooranžové. Sytě žlutou pigmentaci způsobuje xanthofylové barvivo lutein. Porozumění fyziologickým procesům tvorby tohoto barviva v tělech listonosů by mohlo napomoci k porozumění a případně i léčbě makulární degenerace u lidí. Více…
Holub lesní (Alectroenas nitidissimus) je vyhynulý druh holubovitého ptáka, který se endemitně vyskytoval na maskarenském ostrově Mauricius v Indickém oceánu východně od Madagaskaru. Holub lesní představuje typový druh rodu Alectroenas, jenž zahrnuje dva vyhynulé příbuzné z Maskarén a tři žijící zástupce z jiných ostrovů. Na hlavě, krku a hrudi měl holub lesní bílé peří, opeření těla bylo modré, ocas a neopeřené části hlavy byly červené. Podobnost s barvami nizozemské vlajky tomuto druhu vynesla francouzské pojmenování holandský holub (Pigeon Hollandais). Mladí jedinci však mohli mít částečně zelené peří. Šlo o asi 30 cm velkého ptáka, největší druh svého rodu. Živil se ovocem, ořechy a měkkýši mauricijských lesů a vyhynul nejspíše ve 30. letech 19. století v důsledku odlesňování a lovu.
Nejstarší záznam o tomto druhu poskytují dva náčrty z lodního deníku lodi Gelderland z let 1601–1603. Holub lesní byl od té doby zmíněn v různých dobových popisech, ale jen velmi málo zpráv popisuje chování živých jedinců. V 18. a 19. století se do Evropy dostalo několik vycpaných exemplářů, z nichž dodnes existují pouze tři. Podle některých zdrojů jednoho z těchto ptáků chovali v Nizozemsku okolo roku 1790, ačkoli podrobnější analýza dochovaných ilustrací svědčí pro to, že se jednalo spíše o příbuzného holuba bradavičnatého. Více...
Mnohobuněčné živočichy můžeme zjednodušeně rozdělit na dvě skupiny – „dvojlisté“ a „trojlisté“. Skupina „dvojlistých“ živočichů je ale nepřirozená (parafyletická), neboť „trojlistí“ (vhodněji nazývaní Bilateria, tedy živočichové s dvoustrannou symetrií) se odvětvují uvnitř ní. Nejbazálnější větev živočichů tvoří pravděpodobně žebernatky (Ctenophora), poté se odvětvují houbovci (Porifera) a vločkovci (Placozoa). Všichni ostatní živočichové, tedy žahavci (Cnidaria) a Bilateria, asi tvoří monofyletickýtaxonPlanulozoa. Nejbazálnější skupinou dvoustanně symetrických jsou pravděpodobně Xenacoelomorpha, molekulárními analýzami odhalené seskupení praploštěnců a mlžojedů, hlavními vývojovými liniemi jsou pak prvoústí a druhoústí.
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Živočichové}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.
Pokud založíte nový článek týkající se živočichů neváhejte ho přidat do nových článků.
,_Corte_Madera.jpg)
_5.jpg)
.png){kind=small}
