Přeskočit na obsah

Bitva u východních Šalomounů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u východních Šalomounů
konflikt: Druhá světová válka
Letadlová loď Enterprise během náletu 24. srpna 1942
Letadlová loď Enterprise během náletu 24. srpna 1942

Trvání24. srpen25. srpen, 1942
MístoSeverně od ostrova Santa Isabel, Šalomounovy ostrovy
Souřadnice
VýsledekAmerické vítězství
Strany
Námořní znak JaponskaJaponsko Vlajka USA se 48 hvězdamiUSA
AustrálieAustrálie
Velitelé
Isoroku Jamamoto
Čúiči Nagumo
Robert Ghormley
Frank Jack Fletcher
Síla
2 letadlové lodě, 1 lehká letadlová loď , 2 bitevní lodě, 16 křižníků, 25 torpédoborců, 1 nosič hydroplánů, 4 hlídkové lodě, 3 transportní lodě 171 letadel 2 letadlové lodě, 1 bitevní loď, 4 křižníky, 11 torpédoborců a 176 letadel
Ztráty
1 lehká letadlová loď, 1 torpédoborec a 1 transportní loď potopeny, lehký křižník a nosič hydroplánů poškozeny, 75 letadel zničeno, 290 mrtvých 1 letadlová loď těžce poškozena, 25 letadel zničeno, 90 mrtvých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u východních Šalomounů byla jedna z námořních bitev letadlových lodí druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a spojeneckým námořnictvem. Odehrála se 24.–25. srpna 1942 východně od Šalomounových ostrovů.

Saratoga, Enterprise a Wasp operují jižně od Guadalcanalu, 12. srpna 1942

7. srpna 1942 se spojenecké jednotky vylodily na Guadalcanalu. Přímou leteckou podporu jim poskytovaly palubní letadla z letadlových lodí Saratoga, Enterprise a Wasp. Po bitvě u ostrova Savo, po ztrátách které utrpěly americké stíhačky při obraně Guadalcanalu a z obav z japonského náletu na letadlové lodě rozhodl viceadmirál Frank Jack Fletcher k ústupu letadlových lodí do bezpečnější vzdálenosti od Guadalcanalu. Americký výsadek tím přišel o přímou leteckou podporu, a proto bylo důležité co nejdříve zprovoznit Hendersonovo letiště na Guadalcanalu. 20. srpna přilétlo na Hendersonovo letiště 19 stíhaček Wildcat a 12 bombardérů Dauntless z eskortní letadlové lodi Long Island. Kontrola tohoto letiště byla klíčová pro celou šestiměsíční bitvu o Guadalcanal.

Japonské cíle a rozložení sil

[editovat | editovat zdroj]

V době amerického vylodění na Guadalcanalu měly japonské lodě nedostatek paliva. Jamamoto se rozhodl, že bude riskovat tankování na moři a pokusí se najít a zničit americké letadlové lodě. Sekundárním cílem byla podpora konvoje plujícího ke Guadalcanalu. Po bitvě u Midway Japonci změnili taktiku. Bitevní lodě ztratily svou důležitost a sloužily především jako ochrana letadlových lodí. 100–150 mil před letadlovými loděmi měly plout předsunuté svazy, tvořené hlavně z křižníků, jejichž cílem bylo jednak nalákat na sebe pozornost a případně dorazit poškozené lodě protivníka. Japonské síly byly složeny takto:

Hlavní síly 3. loďstva, kterým velel viceadmirál Čúiči Nagumo se skládaly z letadlových lodí Šókaku, Zuikaku, bitevních lodí Hiei, Kirišima, těžkých křižníků Kumano, Suzuja, Čikuma, lehkého křižníku Nagara a 9 torpédoborců.

Předsunuté síly 3. loďstva, kterým velel kontradmirál Čúiči Hara se skládaly z lehké letadlové lodi Rjúdžó, těžkého křižníku Tone a 2 torpédoborců.

Předsunuté síly 2. loďstva, kterým velel viceadmirál Nobutake Kondó se skládaly z těžkých křižníků 4. (Atago, Maja, Takao) a 5. (Haguro, Mjókó) křižníkové divize, lehkého křižníku Jura, nosiče hydroplánů Čitose a 6 torpédoborců.

Blízká ochrana konvoje, které velel viceadmirál Gun'iči Mikawa byla složena z těžkých křižníků Aoba, Kinugasa, Furutaka a Čókaj.

Konvoj, kterému velel kontradmirál Raizó Tanaka, byl složen z lehkého křižníku Džincú a 8 torpédoborců, 4 hlídkových lodí a 3 transportních lodí.

11. vzdušné loďstvo, kterému velel viceadmirál Nišizo Cukahara, mělo k dispozici 114 letadel (51 Zero, 41 Betty, 9 Val, 2 Irving, 8 Mavis a 3 Emily.

Americké cíle a rozložení sil

[editovat | editovat zdroj]

I americké lodě, které se vracely ke Guadalcanalu, aby obnovily leteckou podporu tamním jednotkám, měly před bitvou nedostatek paliva. Ten se rozhodl Ghormley řešit 23. srpna odesláním TF 18 (Wasp) k dotankování. Před bitvou tak přišel o možnost přečíslit soupeře. Americké síly byly složeny takto:
TF 11 které velel kontradmirál Frank Jack Fletcher byla složena z letadlové lodi Saratoga, těžkých křižníků USS Minneapolis, USS New Orleans a 5 torpédoborců.
TF 16 které velel kontradmirál Thomas C. Kinkaid byla složena z letadlové lodi Enterprise, bitevní lodě USS North Carolina, těžkého křižníku USS Portland, lehkého křižníku USS Atlanta a 6 torpédoborců.
TF 63 (letectvo) které velel kontradmirál John S. McCain měla k dispozici 29 letadel na Guadalcanalu (13 Wildcat, 11 Dauntless, 5 P-400) a 25 B-17 na Espirito Santo.

Schéma pohybu japonských a spojeneckých lodí

Protože admirál Hara neměl žádné zprávy o amerických letadlových lodích, vyslal 24. srpna ve 12:20 6 bombardérů Kate a 15 stíhaček Zero z Rjúdžo k náletu na Hendersonovo letiště. Zde se japonská letadla utkala s 18 stíhačkami a výsledkem bylo sestřelení 3 Kate, 3 Zero a 3 amerických stíhaček. Ve stejnou dobu přiletěla k Hendersonovu letišti z Rabaulu skupina 14 Zero a 24 Betty, ale ani ta nedosáhla žádného poškození letiště.

Letadla z Rjúdžo byla zachycena na radaru Saratogy ze které poté odstartovalo 30 střemhlavých a 8 torpédových bombardérů. Ty přiletěly k Rjúdžo v 15:36 a zasáhly ho 3 pumami a 1 torpédem. V důsledku těchto zásahů se Rjúdžo ve 20:00 potopila.

Ve 14:00 byla zpozorována i Enterprise, a tak z japonských lodí odstartovaly dvě vlny letadel. První tvořilo 27 bombardérů Val a 10 stíhaček Zero a druhou tvořilo 27 bombardérů Val a 9 stíhaček Zero. V 16:29 zaútočila první vlna na Enterprise a zasáhla jí 3 bombami. Při náletu bylo ztraceno 18 Val, 6 Zer a 8 Wildcatů. Japonská druhá vlna nepřítele nenašla. Letadla druhé americké vlny (13 Dauntless a 12 Avenger) také nenašly nepřátelské letadlové lodě, a tak zaútočily na Kondoovo 2. loďstvo a lehce poškodily Čitose. Po setmění se Nagumo obrátil k severu, aby se setkal s cisternovými loděmi.

Japonský těžký křižník Tone uniká pumám bombardérů B-17, dne 24. srpna 1942

V noci 3 japonské torpédoborce ostřelovaly Hendersonovo letiště.

Tanakův konvoj, který byl už od noci sledován hydroplánem, byl ráno 25. srpna v 8:08 napaden 8 Dauntlessy z Guadalcanalu. Těm se podařilo potopit transportní loď Kinrjú Maru a poškodit lehký křižník Džincú. V době, kdy torpédoborec Mucuki pomáhal hasit požár na Kinrjú Maru, přiletěly 3 bombardéry B-17 z nichž jeden Mucuki zasáhl. Mucuki se v 11:40 potopil. Mezitím Jamamoto zrušil vylodění a nařídil ústup konvoje.

Pak se ještě 21 Betty neúspěšně pokusilo zasáhnout Hendersonovo letiště a stejně tak neúspěšně se 9 amerických letadel pokusilo napadnout Tanakův konvoj.

Bitva skončila taktickým i strategickým vítězství Američanů, nejen proto, že ztratili menší počet lodí, ale i protože doprava japonských posil na Guadalcanal byla odložena a navíc Japonci ztratili více než 100 zkušených pilotů, které se jim už nepodařilo nahradit.

Posily z Tanakova konvoje byly později naloženy na Shortlandských ostrovech a bez těžkých zbraní byly dopraveny 29. srpna na Guadalcanal.

Poškozená letadlová loď Enterprise odplula k opravám do Pearl Harboru a do služby se vrátila 24. října. Právě včas aby stihla další bitvu letadlových lodí u ostrovů Santa Cruz.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]