Přeskočit na obsah

Dionysios Solomos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dionysios Solomos
Narození8. dubna 1798
Zakynthos
Úmrtí9. února 1857 (ve věku 58 let)
Korfu
Příčina úmrtímrtvice
Místo pohřbeníMuzeum Dionýsia Solomose
Národnostřecká
Alma materUniverzita v Pavii (do 1817)
Povoláníbásník a spisovatel
Oceněnírytíř zlatého kříže Řádu Spasitele (1849)
Cena Athénské akademie
RodSolomosové
PodpisDionysios Solomos – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dionysios Solomos, řecky Διονύσιος Σολωμός (8. dubna 1798 Zakynthos9. února 1857 Kerkyra) byl řecký básník ze Zakynthosu, který je považován za řeckého národního básníka. Nejvíce se proslavil napsáním Hymnu na svobodu (řecky: Ὕμνος εἰς τὴν Ἐλευθερίαν, Ymnos is tin eleftherian), kterou zhudebnil Nikolaos Mantzaros a stala se řeckou a kyperskou národní hymnou v letech 1865 a 1966. Byl ústřední postavou heptánské školy poezie. Je považován za národního básníka Řecka nejen proto, že napsal národní hymnu, ale také proto, že přispěl k zachování starší básnické tradice a zdůraznil její užitečnost pro moderní literaturu.

Charakteristickým rysem jeho děl je, že žádná báseň kromě Hymnu na svobodu nebyla dokončena a během jeho života nebylo publikováno téměř nic.

Narodil se na ostrově Zakynthos, které patří k jónským ostrovům, jediné oblasti dnešního Řecka, kterou nikdy neobsadili Osmané. Díky tomu sem snadněji pronikaly evropské vlivy (zejména ideje Francouzské revoluce) a oblast se tak stala kolébkou moderní řecké literatury a národního uvědomění.

Socha Solomose na náměstí Solomos, Zakynthos

Byl nemanželským dítětem bohatého hraběte Nikolaose Solomose a jeho hospodyně Angeliki Nikli. Nikolaos Solomos byl krétského původu; jeho rodina byli krétští uprchlíci, kteří se usadili na Zakynthosu v roce 1670 po dobytí Kréty Osmanskou říší v roce 1669. Angelika zprostředkovala malému Dionysiovi tradici řeckého folklóru, na níž později vystavěl svou poezii. Nebyl to však jediný inspirační zdroj, silně ho formovala též vlna byronovského romantismu (zejména v dílech Lambros z roku 1834 a Kritikos, v překladu Kréťan, rovněž z roku 1834).

Zvláštností je, že všechna jeho básnická díla byla nedokončena, patrně úmyslně. Týká se to i jeho velmi ceněné básně Svobodní obléhaní (Eleftheri poliorkumeni)

Hrobka Dionysia Solomose

Jeho zřejmě nejznámějším dílem je však Imnos is tin eleftherian (Hymnus na svobodu) z roku 1824. Jeho první dvě sloky jsou od roku 1865 textem řecké státní hymny (hudba je Mantzarova).

Psal též satiricky orientovanou prózu (zejm. román Gyneka tis Zakynthos, v překladu Žena ze Zakynthu z roku 1844).[1]

V roce 1851 se objevily vážné zdravotní problémy a Solomosova postava se stala ještě temperamentnější. Odcizil se přátelům a po třetí mrtvici neopustil svůj dům. Solomos zemřel v únoru 1857 na mrtvici na ostrově Korfu, odkud byly jeho ostatky převezeny do rodného města Zakynthos, kde je pochován v muzeu Dionýsia Solomose.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. B. Borecký, R. Dostálová a kol.: Slovník řeckých spisovatelů, Praha 2006