Přeskočit na obsah

Jan Konůpek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Konůpek
Jan Konůpek
Jan Konůpek
Narození10. října 1883
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. března 1950 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánípedagog, malíř, grafik, ilustrátor, architekt, učitel, kritik umění, esejista a výtvarník
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Konůpek (10. října 1883 Mladá Boleslav[1]13. března 1950 Praha) byl český grafik, malíř, ilustrátor a rytec, příležitostný výtvarný kritik.

Narodil se jako nejstarší ze tří synů gymnaziálního profesora Jana Konůpka staršího a jeho manželky Anny, rozené Šťastné.[2] Když absolvoval nižší třídy gymnázia v Novém Bydžově, získal otec od září 1899 místo profesora na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, rodina se přestěhovala do Nového Města pražského a Jan roku 1901 odmaturoval na tomto reálném gymnáziu. V letech 1903–1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štechem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat výtvarnou školu. V letech 1906–1908 absolvoval AVU v Praze, kde studoval v ateliéru pro monumentální malbu Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a u grafika Alessandra  de Pian.

S malířem Emilem Pacovským založil již při studiu na AVU grafickou revui Veraikon, později se stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1911 spoluzaložil skupinu symbolistních grafiků Sursum, spoluzakládal také družstvo Artěl (1908). Roku 1913 se stal se  členem Spolku výtvarných umělců Mánes, z něhož roku 1929 zase vystoupil.[3] Spolupracoval s katolickou revuí Meditace a od roku 1910 vedl s Emilem Pacovským její výtvarnou redakci. V letech 1913–1914 byl výtvarným referentem časopisu Pokroková revue.

Po ukončení studií krátce žil v Praze, pak působil jako profesor kreslení na střední průmyslové škole v Plzni. V Plzni byl spoluzakladatelem čtrnáctideníku Předboj (1917). Roku 1923 se vrátil do Prahy, kde vyučoval na Státní grafické škole až do roku 1932. V Praze-Střešovicích žil s manželkou a synem Jiřím až do smrti ve své vile čp. 748/48 ve Střešovické ulici, kde měl také grafickou oficínu. Tiskl většinou lept, suchou jehlu nebo linoryt. Od roku 1946 byl řádným členem České akademie věd a umění.

Publikoval články o výtvarném umění a grafice v časopise Veraikon,[4] Vzlet,[5] Přerod,[6] Hollar,[7] Okénko do dílny umělcovy, Panorama,[8] Typografia, aj.

Zemřel roku 1950 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.[9]

Jeho grafiky jsou inspirované mystikou a vizionářstvím. Za nejvýznamnější jsou považována jeho díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil německý a severský expresionismus, přechodně i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu, v některých dílech se dostal až k orfismu.

Po první světové válce se vrátil k typům svých raných děl, ale staví je racionálně, zvláště v ilustracích chybí dřívější expresivita. Podílel se na ilustraci symbolistní a klasické literatury (K. J. Erben: Kytice, K. H. Mácha: Máj, Ladislav Klíma: Vlastní životopis, Edgar a Eura atd.), vytvořil i samostatné grafické cykly věnované velké části české a světové literatury. Mnoho z jeho prací byla inspirována gotickou a barokní architekturou a mystikou středověku. Věnoval se také tvorbě ex libris.

Vyzdobil většinu bibliofilských tisků litomyšlského Josefa Portmana.[10]

Publikace (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Arno Nauman, Praha 1941
  • Život v umění (grafické portréty současníků, viněty aj. drobné grafické listy), bibliofilský tisk Jan Pohořelý Praha 1947[11]
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  3. Seznam členů SVU Mánes
  4. Jan Konůpek, Giovanni Battista Piranesi, Veraikon 1, 1912, s. 44
  5. Jan Konůpek, Dílo Aug. Němejce, Vzlet 1, 1917, s. 84–86
  6. Jan Konůpek, Úprava scény, Přerod 2, 1918, s. 147–149
  7. Jan Konůpek, O barevném leptu, Hollar 1, 1923–24, s. 157–172
  8. Jan Konůpek, Ferdiš Duša, Panorama 5, 1928, s. 1–6
  9. Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. 
  10. OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0469-6. S. 1019–1020. 
  11. repro na eSbirky.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 665-666, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Mahulena Nešlehová, Publicistická činnost malíře a grafika Jana Konůpka, strojopis, knihovna UDU AV ČR

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]