Přeskočit na obsah

Jevgenija Kanajevová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jevgenija Kanajevová
Narození2. dubna 1990 (34 let)
Omsk
Povolánímoderní gymnastka
OceněníŘád Za zásluhy o vlast 4. třídy
Řád přátelství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Moderní gymnastika na LOH
zlato Peking 2008 jednotlivkyně
zlato Londýn 2012 jednotlivkyně
Mistrovství světa v moderní gymnastice
zlato Patras 2007 družstva
zlato Mie 2009 čtyřboj
zlato Mie 2009 švihadlo
zlato Mie 2009 obruč
zlato Mie 2009 míč
zlato Mie 2009 stuha
zlato Mie 2009 družstva
zlato Moskva 2010 čtyřboj
zlato Moskva 2010 míč
zlato Moskva 2010 obruč
zlato Moskva 2010 družstva
stříbro Moskva 2010 švihadlo
zlato Montpellier 2011 čtyřboj
zlato Montpellier 2011 míč
zlato Montpellier 2011 obruč
zlato Montpellier 2011 kužele
zlato Montpellier 2011 stuha
zlato Montpellier 2011 družstva
Mistrovství Evropy v moderní gymnastice
zlato Turín 2008 čtyřboj
zlato Brémy 2010 čtyřboj
zlato Nižnij Novgorod 2012 čtyřboj

Jevgenija Olegovna Kanajevová (rusky Евгения Олеговна Канаева, * 2. dubna 1990, Omsk) je ruská moderní gymnastka. Jako první žena v tomto sportu získala dvě zlaté olympijské medaile (na hrách v Pekingu v roce 2008 a o čtyři roky později na hrách v Londýně), je sedmnáctinásobná mistryně světa a mnohonásobná šampionka Evropy, mimo jiné trojnásobná vítězka mistrovství světa i mistrovství Evropy ve čtyřboji.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Do Pekingu (do roku 2008)

[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Omsku, kde se narodila i její slavná předchůdkyně Irina Čaščinová. Trenérka Čaščinové Věra Štěľbaumsová vychovala i Kanajevovou.[1] Její matka Světlana se rovněž na národní úrovni věnovala moderní gymnastice, otec Oleg byl zápasník v disciplíně řecko-římský zápas, stejně jako její bratr Jegor.

V seniorské ruské reprezentaci debutovala v roce 2007, kdy se stala mistryní světa v soutěži družstev a na mistrovství Evropy získala zlato se stuhou.

Pozici ruské jedničky si ale v konkurenci Sesinové a Kapranovové a při uvažovaném pokračování kariéry Kabajevové budovala zvolna.[2] Když se však naděje na návrat Kabajevové rozplynuly, rychle se prosadila na předolympijském mistrovství Evropy v roce 2008 v Turíně, kde vyhrála zlato ve víceboji před tehdejší mistryní světa Ukrajinkou Bessonovovou.[3] Na olympijských hrách v Pekingu byla suverénní a zvítězila s jasným náskokem více než tří bodů. Na konci roku ještě získala tři prvenství ve finálovém podniku světového poháru.

Na mistrovství Evropy v Baku v roce 2009 vyhrála všechna čtyři finále s náčiními, stejně suverénní byla i v září toho roku v japonském Mie, kde získala všech šest možných zlatých medailí na mistrovství světa.[4] Pětkrát vyhrála i na univerziádě v Bělehradě.[5]

Podruhé se stala absolutní mistryní Evropy v roce 2010 v Brémách, kde porazila o více než dva body krajanku Kondakovovou. Překvapením bylo, když na mistrovství světa v Moskvě chybovala v kvalifikaci se stuhou a nepostoupila vůbec do jejího finále a ve finálovém cvičení se švihadlem byla druhá za Kondakovovou. Dvě další finále ale vyhrála a suverénní byla opět v závěrečném čtyřboji.[6] Stala se první gymnastkou po patnácti letech, která získala absolutní titul mistryně světa na dvou po sobě následujících šampionátech.

Od Pekingu do Londýna (2009 až 2012)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 získala Kanajevová opět všech pět zlatých medailí na mistrovství Evropy v Minsku, pětkrát byla první také na Světové letní univerziádě v Bělehradě a čtyři zlaté medaile získala na Světových hrách v Kao-siungu. V září pak proběhlo mistrovství světa v moderní gymnastice v japonském Mie. Kanajevová tam získala šest zlatých medailí (čtyřboj, družstva a všechna čtyři finále s náčiními) a překonala tím o jeden titul rekord Oksany Kostinové z roku 1992.[7] V roce 2010 se stala absolutní mistryní Evropy, obhájila absolutní titul na mistrovství světa v Moskvě a ve čtyřboji nebyla v průběhu roku ani jednou poražena.

V předolympijském roce 2011 získala opět všech šest zlatých medailí na mistrovství světa v Montpellieru, na mistrovství Evropy ale prohrála ve finále se stuhou s Běloruskou Čarkašynovou. Na závodech seriálu grand prix v Brně dosáhla jako první gymnastka absolutní známky 30 bodů podle nových pravidel.[8][9]

Na začátku roku 2012, i kvůli finišující přípravě nových sestav, prohrála s Kondakovovou první čtyřboj nové sezóny na grand prix v Moskvě, záhy ale znovu začala vládnout. Potřetí v kariéře se stala absolutní mistryní Evropy (na mistrovství Evropy v ruském Nižním Novgorodu).

Na olympijských hrách v Londýně překvapila, když pokazila kvalifikační sestavu s obručí a po prvním dnu kvalifikace byla až druhá za Dmitrijevovou.[10] Druhý den už ale zvládla spolehlivě a kvalifikaci vyhrála s náskokem 1,5 bodu.[11] Ve finále pak byla ještě suverénnější a o 2,4 bodu získala jako první žena v historii olympijské moderní gymnastiky druhou zlatou medaili.[12]

Konec kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Kanajevová oficiálně nevyhlásila konec kariéry, ale připustila, že už závodit nebude. Na tiskové konferenci Všeruské federace moderní gymnastiky v prosinci 2012 řekla: „Nejpravděpodobněji jsem kariéru skončila. Měla jsem na výběr pracovat jako otrok při tréninku, nebo to vyměnit za něco jiného.“[13] Po skončení grand prix v Moskvě v březnu 2013 nicméně prohlásila: „Mám problémy se zdravím, proto se teď léčím. Ale udělám vše, co na mně závisí, abych se vrátila. Chci se vrátit. Podívejte se na Jevgenije Pljuščenka. S umělou ploténkou v páteři chce na čtvrtou olympiádu. Já chci také.“[14]

Poté však založila rodinu.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

8. června 2013 si Kanajevová vzala za muže hokejistu Igora Musatova.[15] V srpnu zveřejnila trenérka Kanajevové Irina Vinerová, že Kanajevová čeká potomka.[16]

  1. Rhythmic : Review Individual final. FIG Beijing Olympic Games website [online]. 2008-08-23 [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-02. (anglicky) 
  2. Athletes > Yevgenia Kanayeva > Bio [online]. NBC Olympics, [2008] [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-19. (anglicky) 
  3. Jevgenija Kanaeva stala čempionkoj Evropy v mnogobor'e. RIAN.ru [online]. [2008] [cit. 2010-10-15]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Kanajevová získala zlato aj vo viacboji. deník Šport [online]. 2009-09-11 [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-12. (slovensky) 
  5. Fenomén. Gymnastka Kanajevová získala na MS 6 zlatých. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2011-09-24. Dostupné online. 
  6. Kanaeva wins third World Championship gold. Russia Today [online]. 2010-09-25 [cit. 2010-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kanajevová jako první moderní gymnastka vyhrála na MS šest titulů. Sport.cz [online]. 2009-09-11. Dostupné online. 
  8. Kanajevová ovládla na Grand Prix i jednotlivá náčiní. Brněnský deník [online]. 2011-10-16. Dostupné online. 
  9. Rekordsmenka [online]. Vserossijskaja feděracija chudožestvennoj gimnastiki, 2011-10-16. Dostupné online. (rusky) 
  10. Olympic rhythmic gymnastics: Russia's Daria Dmitrieva leads. BBC Sport [online]. 2012-08-09. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Olympic rhythmic gymnastics: Evgeniya Kanaeva tops qualifying. BBC Sport [online]. 2011-08-10. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Ruska Kanajevová je první moderní gymnastkou, která obhájila zlato. Česká televize [online]. 2012-08-11. Dostupné online. 
  13. Kanaeva 'Probably' Calls Time on Career. Sport.ru [online]. 2012-12-04. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Olimpijskaja čempionka Jevgenija Kanaeva: Sdělaju vsjo, čtoby vernuťsja. Sovetskij sport [online]. 2013-03-03 [cit. 2014-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-02. (rusky) 
  15. Jevgenija Kanajeva vyšla zamuž. All Sport News [online]. 2013-06-08. Dostupné online. (rusky) 
  16. Irina Viněr: «Tolko v konkurencii vozmožen vsplesk rezultatov». Baltinfo [online]. 2013-08-21. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]