Přeskočit na obsah

Jiří Fiedler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Fiedler
Narození4. března 1935 nebo 5. března 1935
Olomouc nebo Brno
Úmrtí31. ledna 2014 (ve věku 78 let)
Praha
Povoláníspisovatel, překladatel, lektor, historik, publicista, redaktor a vydavatel
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Fiedler (4. března 1935 Olomouc[1]31. ledna 2014 Praha) byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB.

Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze.

V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný.[2]

Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.[3]

  1. PAVLÁT, Leo. Vzpomínka na tragicky zesnulého Jiřího Fiedlera. Český rozhlas [online]. 23. března 2014. Dostupné online. 
  2. BOHATA, Jan. Vrah historika a jeho ženy dostal definitivně 28 let, motiv neobjasnil. iDNES.cz [online]. 2015-11-04. Dostupné online. 
  3. EPSTEIN, Helen. Eulogy for a Source. The New York Times [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]