Přeskočit na obsah

Konstantin Pavlovič Ruský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konstantin Pavlovič
Portrét
Narození8. května 1779
Petrohrad, Ruské impérium
Úmrtí27. června 1831 (ve věku 52 let)
Vitebsk
ManželkyJuliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Johana Grudzińská
Potomcinemanželské
Pavel
Konstantin
Konstancie
RodHolstein‑Gottorp‑Romanov
OtecPavel I. Ruský
MatkaŽofie Dorota Württemberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Pavlovič (rusky Константи́н Па́влович; 27. dubnajul./ 8. května 1779greg., Petrohrad – 15. červnajul./ 27. června 1831greg., Vitebsk) byl ruský velkokníže, druhorozený syn Pavla I. a Žofie Doroty Württemberské. Byl ruským cesarevičem  po celou dobu vlády staršího bratra Alexandra I., ale ten jej v roce 1823 tajně zbavil nároku na trůn. Po dvacet pět dnů po smrti Alexandra I. (od 19. listopadujul./ 1. prosince 1825greg. do 14.jul./ 26. prosince 1825greg.) byl titulován Императором и Самодержцем Всероссийским Константином I, ačkoli nikdy nevládl a na trůn nenastoupil. Nejasnost v nástupnictví se stala bezprostřední příčinou povstání děkabristů.

O Konstantinovi bylo známo, že příliš nedbá na dvorskou etiketu a často se protiví vůli svého bratra Alexandra I. Pavloviče; to mu přinášelo jisté sympatie a v Rusku je vnímán příznivě, avšak ve funkci vrchního velitele a de facto místokrále Kongresového Polska je zapsán jako nelítostný vládce.[1]

Konstantin Pavlovič Ruský

Konstantin se narodil v Carském Selu 27. dubna 1779 jako syn careviče Pavla a jeho manželky Marie Fjodorovny, dcery Fridricha Evžena II., vévody z Württemberku. Ze všech Pavlových dětí připomínal Konstantin otce nejvíce, a to jak fyzicky tak i duševně.

Konstantinova babička z otcovy strany Kateřina II. Veliká jej pojmenovala po Konstantinu Velikém, zakladateli Byzantské říše. Medaile s antickými postavami vyražená k připomínce jeho narození nese nápis Zpět k Byzanci, který jasně evokuje Kateřinin Řecký plán.

Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka Alexandra I.), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže Nikolaj Saltykov měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl Cesar La Harpe, který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795.

Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (mj. účastník bitvy u Slavkova), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr Mikuláš I.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Frederik IV. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Karel Fridrich Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Hedvika Žofie Švédská
 
 
Petr III. Ruský
 
 
 
 
 
 
Petr I. Veliký
 
 
Anna Petrovna
 
 
 
 
 
 
Kateřina I. Ruská
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Jan Ludvík I. Anhaltsko-Dornburský
 
 
Kristián August Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Kristýna ze Zeutschu
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
 
 
 
 
Kristián August Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Johana Alžběta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Albertina Frederika Bádensko-Durlašská
 
Konstantin Pavlovič
 
 
 
 
 
Fridrich Karel Württembersko-Winnentalský
 
 
Karel Alexandr Württemberský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Juliana Braniborsko-Ansbašská
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
 
 
 
 
Anselm František Thurn-Taxis
 
 
Marie Augusta Thurn-Taxis
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Lobkovicová
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Filip Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
Fridrich Vilém Braniborsko-Schwedtský
 
 
 
 
 
 
Jana Šarlota Anhaltsko-Desavská
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém I.
 
 
Žofie Dorota Pruská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea Hannoverská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Duke Konstantin Pavlovich of Russia na anglické Wikipedii.

  1. Maya Kucherskaya, Higher School of Economics, Moscow. Deviant behavior of Grand Duke Constantine Pavlovich as the trigger of his success and failure (on materials of Russian and Polish literatures) [online]. American Association of Teachers of Slavic and Eastern European Languages. Dostupné online. 

Literatura 

[editovat | editovat zdroj]
  • Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Constantine Pavlovich ve Wikizdrojích (anglicky) Chisholm, Hugh, ed. (1911). Encyclopædia Britannica 7 (11th ed.). Cambridge University Press.
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Pavlovič Ruský
  • Karnovich's The Cesarevich Constantine Pavlovich (2 vols., St Petersburg, 1899).
  • Pienkos, Angela T. (1987): The Imperfect Autocrat. Grand Duke Constantine Pavlovich and the Polish Congress Kingdom, New York.
  • Šedivý, Jaroslav. Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Vyd. 2., rev. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]