Přeskočit na obsah

Liou Lan-tchao

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Liou Lan-tchao
Narozenílistopad 1910
Úmrtí31. prosince 1997 (ve věku 87 let)
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcečlen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
člen stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Liou Lan-tchao je čínské jméno, v němž Liou je příjmení.

Liou Lan-tchao (čínsky pchin-jinem Liú Lántāo, znaky zjednodušené 刘澜涛, tradiční 劉瀾濤; listopad 191031. prosince 1997) byl čínský komunistický politik. Roku 1928 vstoupil do Komunistické strany Číny, působil jako stranický aktivista v severní Číně, byl opakovaně vězněn kuomintangskými úřady. Do vyšších funkcí se dostal koncem 40. let, jako tajemník severočínského byra ÚV KS Číny (1949–1953), ministr pro záležitosti severní Číny (1950–1952) a předseda severočínského administrativního výboru (1952–1954). Poté byl zástupcem generálního sekretáře ÚV KS Číny (1954–1956), kandidátem sekretariátu ÚV (1956–1967) a prvním tajemníkem severozápadního byra ÚV KS Číny (1960–1966). Také byl roku 1965 zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.

Za kulturní revoluce byl jako jeden z takzvaných jednašedesáti zrádců kritizován, zbaven funkcí, zatčen a uvězněn. Po propuštění a rehabilitaci roku 1978 se opět stal místopředsedou (1979–1988) a generálním sekretářem (1979–1983) celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění a členem stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny (1982–1992).

Liou Lan-tchao se narodil v listopadu 1910 v okrese Mi-č’ na severu provincie Šen-si.[1] Roku 1925 se účastnil se hnutí 30. května, následujícího roku vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a v září 1928 do Komunistické strany Číny, během studia práv na Pekingské univerzitě.[1] S Liou Č’-tanem organizoval hnutí odporu proti Kuomintangu v severním Šen-si. V srpnu 1930 byl zatčen a uvězněn. Po propuštění odešel do provincie Che-pej, kde byl podruhé zatčen a uvězněn v Pekingu spolu s An C’-wenem a Po I-poem. V září 1936 byl Liou spolu s dalšími propuštěn na základě úsilí komunistického podzemí a začal pracovat pro komunistickou stranu v Tchien-ťinu.

Na začátku druhé čínsko-japonské války odešel na hlavní komunistickou základnu – pohraniční oblast Šen-si-Kan-su-Ning-sia, kde v Jen-anu působil ve stranickém aparátu. V roce 1938 byl vyslán do pohraniční oblasti Šan-si-Che-pej-Čachar, pracoval tam jako tajemník jednoho z okresních výborů KS Číny, od roku 1940 jako zástupce tajemníka stranického výboru a zástupce politického komisaře vojenské oblasti Šan-si-Che-pej-Čachar.[1] Roku 1944 se vrátil do Jen-anu, účastnil se nápravné kampaně.

V roce 1945 ho delegáti VII. sjezdu KS Číny zvolili kandidátem ústředního výboru.[1] Na začátku druhé fáze čínské občanské války pomáhal komunistickému vedení při přesunu ze severního Šen-si do oblasti Šan-si-Che-pej-Čachar. Když se tato oblast spojila s oblastí na hranicích provincií Šan-tung a Che-nan, byl Liou jedním z těch, kteří zodpovídali za celou severní Čínu. V letech 1949–1953 působil jako třetí tajemník severočínského byra ÚV KS Číny, od září 1950 vedl ministerstvo záležitostí severní Číny, v dubnu 1952 reorganizované v severočínský administrativní výbor, obojí bezprostředně podléhající státní administrativní radě (vládě) Čínské lidové republiky. V lednu 1953 severočínský administrativní výbor přešel do podřízenosti ústřední lidové vlády, přičemž Liou Lan-tchao zůstal jeho předsedou do zrušení výboru v srpnu 1954 v souvislosti s přijetím ústavy Čínské lidové republiky a následnou reorganizací administrativy (včetně zrušení velkých administrativních oblastí). Mimoto byl v letech 1952–1954 členem státní plánovací komise[1] a v letech 1949–1962 zástupcem tajemníka ústřední kontrolní a disciplinární komise (resp. od roku 1955 ústřední kontrolní komise).

Několik měsíců před zrušením severočínských správních orgánů, v dubnu 1954, byl jmenován zástupcem generálního sekretáře ÚV KS Číny (Teng Siao-pchinga) a s Tengem a ostatními zástupci se podílel na řízení stranického aparátu. Od září 1954 byl také členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, znovuzvolen 1959). V roce 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru[1] a kandidátem sekretariátu ÚV (vzniklého reorganizací konference zástupců generálního sekretáře ÚV). Při obnovení regionálních byr ÚV KS Číny koncem roku 1960 byl jmenován prvním tajemníkem severozápadního byra (odpovídalo za stranickou práci v provinciích Šen-si, Kan-su a Čching-chaj a autonomních oblastech Ning-sia a Sin-ťiang) a současně komisařem lančouského vojenského okruhu. Ve funkci mimo jiné řídil čistky stoupenců a sympatizantů Pcheng Te-chuaje a Si Čung-süna (kteří do roku 1954 vedli severozápad Číny, ale později byli obviněni z protistranické činnosti a odvoláni). Začátkem roku 1965 byl zvolen místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění.

Na začátku kulturní revoluce byl Liou spolu s Po I-poem, An C’-wenem a dalšími obviněn z protistranické činnosti a spolupráce s kuomintangskou policiií ve 30. letech jako jeden z takzvaných jednašedesáti zrádců a v lednu 1967 odvolán ze všech funkcí. Poté byl uvězněn na 8 let, během nichž jeho manželka spáchala sebevraždu.

Po propuštění v roce 1978 byl jmenován zástupcem vedoucího oddělení jednotné fronty ÚV KS Číny (do května 1982).[1] V červenci 1979 se Liou opět stal místopředsedou celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (znovuzvolen 1983, do 1988) a generálním sekretářem shromáždění (do 1983). V září téhož roku byl kooptován do ústředního výboru KS Číny. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nebyl zvolen do ústředního výboru, místo toho se stal členem stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny (do XIV. sjezdu KS Číny roku 1992).

Zemřel v Pekingu 31. prosince 1997.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liu Lantao na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 290. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]