Přeskočit na obsah

Simon van der Meer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Simon van der Meer
Narození24. listopadu 1925
Haag
Úmrtí4. března 2011 (ve věku 85 let)
Ženeva
Příčina úmrtírakovina
BydlištěHaag
Alma materDelftská technická univerzita
Christelijk Gymnasium Sorghvliet
Povolánífyzik a vynálezce
ZaměstnavateléEvropská organizace pro jaderný výzkum
Philips
OceněníDennis Gabor Medal and Prize (1982)
Nobelova cena za fyziku (1984)
čestný doktor Gentské univerzity
čestný doktor Amsterdamské univerzity
ChoťCatharina M. Koopman
PříbuzníGay van der Meer (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon van der Meer (24. listopadu 1925 Haag4. března 2011 Ženeva) byl nizozemský fyzik, který přišel s představou stochastického ochlazování při srážkách částic v částicovém urychlovači, umožňující objev intermediálních částic slabé interakce (W+, W a Z0). Tyto částice byly pod vedením Carla Rubbii na urychlovači v CERNu v roce 1983 objeveny. Za tento objev získal van der Meer a Carlo Rubbia v roce 1984 Nobelovu cenu za fyziku.

V roce 1952 absolvoval Vyšší technickou školu v Delftu (Nizozemsko). Pak pracoval pro společnost Philips, než v roce 1956 přešel do CERNu. Zde pracoval až do svého důchodu v roce 1990.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon van der Meer na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]