urazit

Czech

Etymology

From u- +‎ razit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈurazɪt]

Verb

urazit pf (imperfective urážet)

1. (transitive) to offend, to insult
2. (reflexive with se) to take offense

Conjugation

Conjugation

Infinitive	urazit, uraziti	Active adjective	urazivší
Verbal noun	uražení	Passive adjective	uražený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	urazím	urazíme	—	urazme, uražme (coll.)
2nd person	urazíš	urazíte	uraz, uraž (coll.)	urazte, uražte (coll.)
3rd person	urazí	urazí	—	—

The verb urazit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	urazil	urazili	uražen	uraženi
masculine inanimate		urazily		uraženy
feminine	urazila		uražena
neuter	urazilo	urazila	uraženo	uražena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	uraziv
feminine + neuter singular	—	urazivši
plural	—	urazivše

Derived terms

• urážka f
• urážlivý m

 

Further reading

• “uraziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “uraziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “urazit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)