Přeskočit na obsah

Ostralka štíhlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOstralka štíhlá
alternativní popis obrázku chybí
Ostralka štíhlá (vpředu samice, vzadu samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodkachna (Anas)
Binomické jméno
Anas acuta
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření ostralky štíhlé
Rozšíření ostralky štíhlé
Rozšíření ostralky štíhlé
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
      zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostralka štíhlá (Anas acuta) je středně velká plovavá kachnařádu vrubozobých.

Samec je výrazně zbarvený: hlava a část krku jsou hnědé, hruď a dolní část krku bílá (úzkým proužkem zasahuje bílé zbarvení dozadu na hlavu), boky a hřbet jsou šedavé, černá střední ocasní pera výrazně prodloužená. Samice je celkově hnědavá; od samice kachny divoké se liší jednobarevnou hlavou bez proužků a tmavošedým zobákem. V letu má černozelené, bíle lemované zrcátko. Hnízdí na jezerech v nížinách a stepích, také v tundře a horách. V Česku protahuje na jaře i na podzim, vzácně přezimuje.[2]

České republice hnízdila ostralka vždy jen ojediněle a nepravidelně, jedinou oblastí pravidelného hnízdění bylo dolní Podyjí, ovšem jen do výstavby Novomlýnských nádrží. Poslední hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1985Oder.[3] Ostralku štíhlou je možné vidět i v zoologických zahradách, například v Zoo Hluboká nad Vltavou, Zoo Zlín, Zoo Tábor a v Zoo Praha.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 48. 
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 64–65. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]